Instalační systém můžete zavést z CD-ROM, disket, oblasti na pevném disku nebo z jiného počítače přes lokální síť.
Firmware konzoly je uložen ve flash ROM a je spuštěn vždy při zapnutí nebo při resetu Alpha systému. Na Alpha systémech se používají dvě odlišné specifikace konzolí a tudíž se používají i dva typy firmwaru:
Z uživatelského hlediska je mezi SRM a ARC konzolami největší rozdíl v tom, že volbou konzole se odsuzujete k použití určitého typu rozdělení toho disku, ze kterého budete zavádět systém.
ARC požaduje pro zaváděcí disk použití DOSové tabulky oblastí (jak ji vytvoří
cfdisk). Proto jsou také při startu z ARC konzoly DOSové tabulky
oblastí ,,nativním'' formátem oblastí. Od té doby co AlphaBIOS obsahuje
utilitu na dělení disků, je lepší rozdělit disky z firmwaru ještě před
instalací Linuxu.
Obdobně je SRM nekompatibilní s DOSovou tabulkou oblastí. [4] Jelikož Tru64 Unix používá formát BSD disklabel, je to pro SRM instalace ,,nativní'' formát oblastí.
Protože GNU/Linux je na Alpha stanicích jediný operační systém zaveditelný z obou typů konzol, bude váš výběr také záviset na ostatních operačních systémech, které chcete mít na daném stroji. Všechny ostatní UNIXové operační systémy (Tru64 Unix, FreeBSD, OpenBSD a NetBSD) a OpenVMS mohou startovat pouze ze SRM, zatímco Windows NT mohou být zavedeny jenom z ARC konzole.
Následující tabulka shrnuje dostupné a podporované kombinace systémů a konzol (jména systémů najdete v Procesory, základní desky a podpora videa, Oddíl 2.1.2). Slovo ,,ARC'' v příkladu označuje jakoukoliv ARC-kompatibilní konzoli.
Typ systému Podporovaný typ konzoly
=========== =======================
alcor ARC nebo SRM
avanti ARC nebo SRM
book1 SRM
cabriolet ARC nebo SRM
dp264 SRM
eb164 ARC nebo SRM
eb64p ARC nebo SRM
eb66 ARC nebo SRM
eb66p ARC nebo SRM
jensen SRM
lx164 ARC nebo SRM
miata ARC nebo SRM
mikasa ARC nebo SRM
mikasa-p SRM
nautilus ARC (viz manuál k základní desce)
noname ARC nebo SRM
noritake SRM
noritake-p SRM
pc164 ARC nebo SRM
rawhide SRM
ruffian ARC
sable SRM
sable-g SRM
sx164 ARC nebo SRM
takara ARC nebo SRM
xl ARC
xlt ARC nebo SRM
Žádná z těchto konzolí obvykle neumí zavést Linux přímo, takže je potřeba
zavaděče, který funguje jako prostředník. Existují dva hlavní linuxové
zavaděče: MILO a aboot.
MILO je sám konzolí, která v paměti nahrazuje ARC či SRM.
MILO může být zaveden jak z ARC, tak ze SRM konzoly, přičemž při
natažení z ARC konzoly to je jediná cesta, jak z ní zavést Linux.
MILO je platformově závislé (pro každý typ systému je potřeba jiný
MILO) a existuje pouze pro ty systémy, které podle předchozí
tabulky podporují ARC. Podívejte se také do (bohužel staršího) MILO HOWTO.
aboot je malý, platformově nezávislý zavaděč, který běží pouze z
konzoly SRM. Více informací o tomto programu je v (také starším) SRM HOWTO.
V závislosti na firmwaru konzoly a na (ne)přítomnosti programu
MILO jsou možné tři scénáře:
SRM -> aboot
SRM -> MILO
ARC -> MILO
Základní deska UP1000 (jméno podarchitektury ,,nautilus'') od Alpha Processor, Inc. je odlišná od všech ostatních tím, že používá API-specifický zavaděč, který běží pod AlphaBIOS firmwarem.
Protože program MILO není dostupný pro žádné právě vyráběné Alpha
systémy (únor 2000) a protože již není nutné si pro získání SRM firmwaru na
starší Alfu kupovat licenci OpenVMS nebo Tru64 Unix, je doporučeno na nové
instalace GNU/Linuxu použít SRM a program aboot, pokud ovšem
nechcete mít dvojí zavádění s Windows NT.
Většina AlphaServerů a všechny současné servery a pracovní stanice obsahují ve firmwaru jak SRM, tak i AlphaBIOS. Pro ,,half-flash'' stroje, jako třeba nejrůznější evaluation základní desky, je možné přepálením firmwaru přepnout z jedné verze na druhou. Po instalaci SRM je možné z diskety spouštět ARC/AlphaBIOS (povelem ,,arc''). Z těchto důvodů doporučujeme před instalací Debianu přepnout na SRM.
Stejně jako na jiných architekturách byste měli před instalací Debianu
instalovat nejnovější dostupný firmware [5]. Firmware pro Alpha systémy můžete získat z Alpha Firmware
Updates.
Na zaváděcích médiích je MILO nastaveno tak, aby automaticky zavedlo Linux. Jestliže budete chtít vstoupit do procesu, stiskněte během odpočítávání mezerník.
Pokud chcete kontrolovat všechny detaily sami (například zadat speciální parametry), můžete použít následující příkaz:
MILO> boot fd0:linux.bin.gz root=/dev/fd0 load_ramdisk=1
Pokud nezavádíte instalační systém z diskety, nahraďte v předchozím příkladu
fd0 za příslušné zařízení (v linuxové notaci). Příkaz
help vám poskytne stručný popis MILO příkazů.
Parametry při zavádění jsou vlastně parametry pro jádro Linuxu, které se používají v případech, kdy chceme zajistit, aby jádro korektně pracovalo se zařízeními. Ve většině případů je jádro schopno detekovat všechna zařízení. Každopádně v některých speciálních případech musíme jádru trochu pomoci.
Metody, kterými lze předávat parametry jádru jsou bezprostředně závislé na konzoli firmwaru, kterou budete používat pro zavádění. Jednotlivé metody pro každou konzoli jsou popsány dále.
Kompletní informace o zaváděcích parametrech jsou k nalezení v Linux BootPrompt
HOWTO. Následující text obsahuje popis jen stěžejních parametrů.
Při prvním zavádění systému zkuste, zda-li systém detekuje všechna potřebná zařízení jen s implicitními parametry (tj. nenastavujte pro začátek žádné vlastní hodnoty). Systém pravděpodobně naběhne. V případě, že se tak nestane, můžete systém zavést později poté, co zjistíte jaké parametry je potřeba zadat, aby systém korektně rozpoznal váš hardware.
Brzy po zavedení jádra můžete zpozorovat hlášení Memory: dostupnák/celkemk available. Hodnota celkem by měla ukazovat celkovou fyzickou paměť RAM (v kilobajtech), která je systému dostupná. Pokud tato hodnota neodpovídá aktuálnímu stavu instalované paměti, potom byste měli použít zaváděcí parametr mem=ram, kde ram je vámi udaná velikost paměti (číslo zakončené znakem ,,k'' pro kilobajty nebo ,,m'' pro megabajty). Například, obě hodnoty mem=65536k a mem=64m znamenají 64MB RAM.
Pokud váš monitor umožňuje zobrazovat pouze černou a bílou barvu, zadejte zaváděcí argument mono. Pokud tak neučiníte, instalační proces bude (standardně) používat barvy.
Jádro by mělo být schopno rozpoznat, že zavádíte systém ze sériové konzoly. Pokud máte v zaváděném počítači rovněž grafickou kartu (framebuffer) a připojenou klávesnici, měli byste při zavádění zadat parametr console=zařízení, kde zařízení je vaše sériové zařízení, což je obvykle něco jako ,,ttyS0''.
Znovu připomeňme, že detailní popis zaváděcích parametrů je k nalezení v
Linux
BootPrompt HOWTO, kde také naleznete tipy pro obskurní hardware.
Pokud máte s něčím problémy, přečtěte si navíc Problémy se zavedením
instalačního systému, Oddíl 5.7.
Instalační systém rozpoznává několik užitečných argumentů. Účinek argumentů quiet a verbose podrobněji popisuje Vliv parametrů ,,verbose'' a ,,quiet'' na upovídanost instalačního programu, Oddíl 11.5.
Pro většinu lidí bude nejjednodušší použít sadu debianích CD. Pokud
máte sadu CD a váš počítač podporuje zavádění z CD, vložte CD do mechaniky,
restartujte počítač a přejděte k další kapitole.
Napište
>>> boot xxxx -flags 0
kde xxxx je vaše CD mechanika (v notaci SRM).
Nejprve si v Procesory,
základní desky a podpora videa, Oddíl 2.1.2 najděte kódové jméno vaší
podarchitektury. Potom v ARC konzoli nastavte v menu ,,OS Selection Setup''
zavaděč na hodnotu \milo\linload.exe a ,,OS Path'' na hodnotu
\milo\podarch, kde podarch je název vaší
podarchitektury. Výjimkou je podarchitektura ,,ruffian'', kde se jako zavaděč
používá \milo\ldmilo.exe.
Některé CD mechaniky mohou vyžadovat použití speciálních ovladačů a tím pádem nemusí být dostupné v prvních fázích instalace. Pokud na vašem hardwaru nefunguje standardní cesta zavádění z CD, přečtěte si pasáž o alternativních jádrech a o jiných instalačních metodách.
I když není možné zavést systém z CD-ROM, můžete z CD-ROM instalovat základní systém a balíčky. Jednoduše zaveďte systém pomocí jiného instalačního média (třeba z disket). Když dojde na instalaci základního systému a dalších balíků, zadejte, že budete instalovat z CD mechaniky.
Pokud máte problémy se zaváděním, prostudujte si Problémy se zavedením instalačního systému, Oddíl 5.7.
V SRM promptu (>>>), zadejte následující příkaz:
>>> boot dva0 -flags 0
kde dva0 nahradíte jménem příslušného zařízení. dva0
je obvykle disketová mechanika. Pro seznam zařízení (třeba když chcete
startovat z CD) napište:
>>> show dev
Všimněte si, že pokud zavádíte systém přes MILO, argument -flags
je ignorován, takže stačí napsat boot dva0.
Jestliže vše pracuje dobře, uvidíte natažení linuxového jádra.
Pokud chcete při zavádění přes aboot specifikovat parametry jádra,
použijte následující příkaz:
>>> boot dva0 -file linux.bin.gz -flags "root=/dev/fd0 load_ramdisk=1 arguments"
(vše napsáno na jednom řádku). Pokud je to nutné, nahraďte jméno aktuálního
zaváděcího SRM zařízení pro dva0 za jméno linuxového zaváděcího
zařízení pro fd0 a místo arguments zadejte další
parametry jádra.
Jestliže chcete zadat parametry jádra při zavedení přes MILO,
budete muset v jisté fázi přerušit zavádění... Podrobný návod je v Zavedení se zavaděčem MILO,
Oddíl 5.2.
V menu ,,OS Selection'' nastavte jako zavaděč linload.exe a cestu
k operačnímu systému (,,OS Path'') na milo. Zaveďte systém nově
vytvořenou položkou.
Pro zavedení systému na této platformě musíte z menu ,,Utility/Run Maintenance
Program'' spustit \apb\apb.exe a v APB promptu napsat
boot debian_install
Pokud máte problémy se zaváděním, prostudujte si Problémy se zavedením instalačního systému, Oddíl 5.7.
Zavedení se sítě vyžaduje síťové připojení podporované zaváděcími disketami, jeho statickou síťovou adresu nebo DHCP server a funkční TFTP a BOOTP server. Nastavení TFTP je popsáno v Příprava souborů pro zavádění pomocí TFTP, Oddíl 4.4. V SRM konzoli jsou názvy Ethernet rozhraní pojmenovány s předponou ewa a budou vypsány ve výstupu příkazu show dev (mírně modifikováno):
>>> show dev
ewa0.0.0.9.0 EWA0 08-00-2B-86-98-65
ewb0.0.0.11.0 EWB0 08-00-2B-86-98-54
ewc0.0.0.2002.0 EWC0 00-06-2B-01-32-B0
Nejprve musíte nastavit zaváděcí protokol:
>>> set ewa0_protocol bootp
Pak zkontrolujte typ média:
>>> set ewa0_mode mode
Seznam platných módů získáte příkazem >>>set ewa0_mode.
Pro zavedení z prvního Ethernet rozhraní byste napsali:
>>>boot ewa0
Při použití sériové konzoly musíte jádru předat parametr console=, což můžete udělat ze SRM konzoly přes argument -flags příkazu boot. Sériové porty mají stejná jména, jako jejich odpovídající soubory v adresáři /dev. Například pro zavedení z ewa0 a použití konzoly na prvním sériovém portu byste napsali:
>>>boot ewa0 -flags console=ttyS0
Pro lidi, kteří instalují Debian poprvé, bývá největším problémem spolehlivost disket.
Největší problémy bývají se záchrannou disketou, poněvadž tuto disketu čte BIOS před zavedením Linuxu. BIOS nedokáže číst disketu tak spolehlivě jako linuxový ovladač a pokud dojde k chybnému načtení dat, čtení se může zastavit bez vypsání chybového hlášení. Také může dojít k chybnému čtení z disket s ovladači a základním systémem, což se většinou projeví množstvím hlášení o V/V chybách.
Pokud se vám instalace zasekne vždy na stejné disketě, první věc, kterou byste měli udělat, je znovu stáhnout obraz diskety a zapsat jej na jinou disketu. Přeformátování původní diskety nemusí vést k úspěchu, ani když se po formátování vypíše, že operace proběhla bez problémů. Někdy je užitečné vyzkoušet nahrát diskety na jiném počítači.
Jeden z uživatelů napsal, že se mu podařilo vytvořit bezchybnou zaváděcí disketu až na třetí takový pokus.
Podle dalších uživatelů může systém úspěšně naběhnout až na několikátý pokus při čtení ze stejné diskety. Příčinou jsou nespolehlivé disketové jednotky nebo chyby ve firmwaru.
Pokud se jádro zasekne během zavádění, nerozezná připojená zařízení, nebo disky nejsou korektně rozpoznány, v prvé řadě zkontrolujte parametry jádra, kterými se zabývá Zaváděcí argumenty, Oddíl 5.3.
Jestliže používáte vlastní jádro, ujistěte se, že jste v nastavení jádra nepovolili možnost CONFIG_DEVFS. Instalační systém totiž není s touto volbou kompatibilní.
Často pomůže, pokud z počítače vyjmete přídavná zařízení a restartujete počítač.
Naše zaváděcí diskety jsou z velikostních důvodů omezeny na nejběžnější skupinu hardwaru. Proto některé platformy podporované Linuxem nemusí být podporovány našimi zaváděcími disketami. Pokud je to váš případ, můžete si podle Náhrada jádra na záchranné disketě, Oddíl 10.3 vytvořit vlastní záchrannou disketu, nebo prozkoumat možnosti instalace po síti.
Pokud máte ve vašem počítači více než 512MB paměti a instalační systém se v průběhu zavádění jádra zasekne, zkuste omezit viditelnou paměť zaváděcím argumentem mem=512m.
Během zavádění systému můžete vidět spoustu hlášení typu nemohu nalézt ..., není přítomen ..., nelze inicializovat ... nebo tento ovladač závisí na ..... Většina těchto hlášení je neškodná. Vy je vidíte proto, že jádro instalačního systému je přeloženo tak, aby mohlo běžet na počítačích s odlišnými hardwarovými konfiguracemi a mnoha různými periferními zařízeními. Samozřejmě že žádný počítač asi nebude mít všechna zařízení, tudíž systém nahlásí několik nenalezených zařízení. Také se může stát, že se zavádění na chvíli zastaví. To se stává při čekání na odpověď od zařízení a pokud zařízení v systému chybí. Pokud se vám zdá doba, za kterou systém naběhne, příliš dlouhá, můžete si později vytvořit vlastní jádro (viz Kompilace nového jádra, Oddíl 9.5).
dbootstrap - hlášení problému
Jestliže se dostanete přes fázi zavedení systému, ale nemůžete instalaci
dokončit, můžete použít menu ,,Report a Problem'' (nahlášení chyby). Tato
volba vytvoří na disketě, pevném disku nebo na souborovém systému NFS soubor
dbg_log.tgz, který obsahuje podrobné informace o stavu systému
(/var/log/messages, /proc/cpuinfo apod.). Soubor
dbg_log.tgz vám může naznačit v čem je problém a jak ho vyřešit.
Tento soubor nám také můžete poslat spolu s hlášením o chybě.
Pokud problém přetrvává, prosíme vás o zaslání popisu chyby na adresu submit@bugs.debian.org. Na
začátku zprávy musíte uvést následující údaje:
Package: boot-floppies
Version: verze
Ujistěte se, že verze odpovídá verzi sady disket, které jste zkoušeli. Neznáte-li verzi, uveďte alespoň datum, kdy jste si diskety nahráli a z jaké distribuce pocházejí (tzn. ,,stable'', ,,frozen'', ,,woody'').
Ve vaší zprávě by se měly objevit i následující informace:
architecture: alpha
model: výrobce a typ počítače
memory: velikost paměti RAM
scsi: typ řadiče SCSI
cd-rom: typ CD-ROM a způsob jejího připojení (ATAPI)
network card: typ síťové karty
pcmcia: údaje o zařízeních PCMCIA
V závislosti na povaze chyby by mohlo být užitečné uvést, zda instalujete na disk IDE nebo SCSI a další informace jako zvuková karta, kapacita disku a typ grafické karty.
V samotné zprávě podrobně popište problém, včetně posledních viditelných hlášeních jádra v okamžiku zaseknutí počítače. Také nezapomeňte popsat kroky, kterými jste se do problémové části dostali.
dbootstrap
Program dbootstrap se spustí po zavedení instalačního systému. Má
na starost počáteční konfiguraci a instalaci ,,základního systému''.
Hlavní úlohou programu dbootstrap je nastavení klíčových prvků
systému. Obstará například konfiguraci ,,modulů'' - ovladačů, které se nahrají
do jádra. Ty zahrnují ovladače zařízení, síťové ovladače, podporu znakových
sad a periférií, které nejsou zabudovány přímo v dodávaném jádře.
dbootstrap se také stará o rozdělení a naformátování disku a o
nastavení síťování. Tato nastavení se provádí jako první, poněvadž mohou být
nezbytná pro další instalaci.
dbootstrap je jednoduchá aplikace v textovém režimu (některé
systémy nezvládají grafiku) navržená pro maximální kompatibilitu ve všech
možných situacích (instalace přes sériovou linku). A opravdu se ovládá velmi
jednoduše. Aplikace vás bude postupně vést instalací. Pokud zjistíte, že jste
udělali chybu, můžete se vrátit zpět a příslušné kroky opravit.
Pro navigaci programem dbootstrap můžete použít:
Program dbootstrap se ovládá šipkami a klávesami Enter a
Tab.
Zkušený uživatel Unixu nebo Linuxu může současným stiskem Levý Alt-F2 přepnout na další virtuální konzolu, ve které běží interpret příkazů na bázi Bourne shellu ash. Levý Alt je klávesa Alt nalevo od mezerníku, F2 funkční klávesa. V tomto okamžiku máte systém běžící z RAM disku a k dispozici je omezená sada unixových programů. Jejich výpis získáte příkazem ls /bin /sbin /usr/bin /usr/sbin. Interpret příkazů a tyto programy jsou zde pro případ, že dojde k problémům při instalaci z menu. Postupujte podle menu, zejména u aktivace virtuální paměti, poněvadž instalační program nezjistí, že jste tento krok provedli z vedlejší konzole. Levý Alt-F1 vás vrátí zpět do menu. Přestože Linux poskytuje až 64 virtuálních konzol, ze záchranné diskety je jich k dostupných pouze několik.
Chybová hlášení jsou přesměrována na třetí virtuální konzoli (označovanou
tty3). Můžete do ní přepnout stiskem Alt-F3 (podržte
Alt a zmáčkněte funkční klávesu F3), zpět do programu
dbootstrap se vrátíte pomocí Alt-F1.
Tato hlášení se navíc ukládají do souboru /var/log/messages, který
se po instalaci zkopíruje do /var/log/installer.log.
Během instalace základního systému jsou hlášení o konfiguraci a rozbalování balíků přesměrována na virtuální konzoli tty4.
Pokud instalujete systém přes sériovou konzoli, tato hlášení se uloží do
souboru /target/tmp/debootstrap.log.
Na první obrazovce programu dbootstrap se vám ukáží ``Poznámky k
verzi''. Uvidíte informaci o verzi použitého balíčku
boot-floppies a také se zobrazí krátký úvod pro vývojáře Debianu.
Možná uvidíte hlášku ``Instalační program zjišťuje současný stav systému a
další instalační krok, který by se měl provést.'', může však zmizet rychleji
než ji stihnete přečíst. Bude se objevovat mezi jednotlivými kroky v menu.
Tato kontrola stavu systému umožňuje instalačnímu programu
dbootstrap pokračovat v započaté instalaci, pokud by se vám v
jejím průběhu podařilo zablokovat systém. Pokud spustíte
dbootstrap znovu, budete muset nastavit pouze klávesnici,
aktivovat odkládací oddíl a připojit dříve inicializované disky. Všechna
ostatní nastavení zůstanou uchována.
V průběhu instalace budete procházet hlavním menu ``Hlavní nabídka instalace
systému Debian GNU/Linux''. Volby v horní části se budou aktualizovat a
ukazovat, jak pokračujete s instalací. Phil Hughes napsal v časopisu Linux Journal, že instalaci
Debianu by zvládlo kuře. (Myslel klováním do klávesy Enter).
První položka v menu je totiž vždy další krok, který máte provést, podle
aktuálního stavu systému. Mělo by se objevit ``Další'' a tím je teď
``Konfigurovat klávesnici''.
Ujistěte se, že je zvýrazněné ``Další'' a klávesou Enter přejděte do
menu nastavení klávesnice. Vyberte klávesnici odpovídající vašemu národnímu
prostředí nebo podobnou, pokud požadované rozložení klávesnice v menu není. Po
instalaci systému si můžete vybrat ze širšího spektra klávesnic programem
kbdconfig.
Přesuňte šipkami zvýraznění na volbu vaší klávesnice a zmáčkněte Enter. Šipky jsou na všech klávesnicích na stejném místě. ,,Rozšířenou'' klávesnicí se nazývá taková klávesnice, která má v horní řadě klávesy F1 až F10.
Jestliže instalujete bezdiskovou stanici, přeskočte několik dalších kroků ohledně nastavení disku či diskových oblastí (protože žádné nemáte). V tomto případě přejděte až ke kroku ``Konfigurovat síť'', Oddíl 7.5, po jehož provedení budete vyzváni k připojení kořenové NFS oblasti (``Připojit zinicializovaný oddíl'', Oddíl 6.8).
Říkali jsme vám, abyste si zazálohovali data na discích? Teď přichází chvíle, kdy si můžete nechtěně smazat data. Máte poslední šanci zazálohovat starý systém. Pokud jste ještě neprovedli zálohu, vyjměte disketu z mechaniky, resetujte systém a spusťte zálohování.
Instalace systému Debian GNU/Linux 3.0 na architektuře Alpha
verze 3.0.23, 16 May, 2002