Informace o zavedení grafického instalátoru naleznete v kapitole D.6 – „Grafický instalátor“.
Pro většinu lidí bude nejjednodušší použít sadu debianích CD. Pokud tuto sadu máte a váš počítač podporuje zavádění z CD, nastavte podle 3.6.2 – „Výběr zaváděcího zařízení“ zavádění z CD, vložte CD do mechaniky, restartujte počítač a přejděte k další kapitole.
Některé CD mechaniky mohou vyžadovat použití speciálních ovladačů a tím pádem nemusí být dostupné v prvních fázích instalace. Pokud na vašem hardwaru nefunguje standardní cesta zavádění z CD, přečtěte si pasáž o alternativních jádrech a o jiných instalačních metodách.
I když není možné zavést systém přímo z CD-ROM, můžete z CD-ROM instalovat základní systém a balíčky. Jednoduše zaveďte systém pomocí jiného instalačního média (třeba z disket). Když dojde na instalaci základního systému a dalších balíků, zadejte, že budete instalovat z CD-ROM mechaniky.
Pokud máte problémy se zaváděním, prostudujte si 5.3 – „Problémy s instalačním systémem“.
Pro zavedení instalátoru z pevného disku musíte nejprve stáhnout potřebné soubory a umístit je podle kapitoly 4.5 – „Příprava souborů pro zavedení z pevného disku“.
Plánujete-li z disku jenom nastartovat a poté již všechno stáhnout ze
sítě, měli byste použít soubor
netboot/debian-installer/i386/initrd.gz
a odpovídající jádro
netboot/debian-installer/i386/linux
. To vám
umožní přerozdělit disk, ze kterého jste instalaci spustili.
Pokud během instalace nebudete měnit diskovou oblast, na které jsou
soubory instalačního systému, můžete použít
hd-media/initrd.gz
, příslušné jádro a také obraz
CD (musí končit na .iso
). Instalační systém pak
nebude vyžadovat připojení k síti.
Pro zavaděč LILO musíte v souboru
/etc/lilo.conf
nastavit dvě důležité věci:
říci zavaděči, že má při zavádění použít soubor
initrd.gz
jako RAMdisk,
říci jádru vmlinuz
, že má tento RAMdisk
použít jako svou kořenovou oblast.
Následuje příklad /etc/lilo.conf
:
image=/boot/newinstall/vmlinuz label=newinstall initrd=/boot/newinstall/initrd.gz
Pokud vás zajímají pikantní detaily, prozkoumejte manuálové stránky
initrd(4) a lilo.conf(5). Nyní stačí spustit lilo
a restartovat počítač.
Postup pro GRUB je velmi podobný. Do souboru
menu.lst
v adresáři
/boot/grub/
(občas
/boot/boot/grub/
) přidejte následující řádky:
title Instalace Debianu kernel (hd0,0)/boot/newinstall/vmlinuz initrd (hd0,0)/boot/newinstall/initrd.gz
a restartujte počítač.
Také je možné, že budete muset upravit hodnotu parametru
ramdisk_size
podle skutečné velikosti obrazu
initrd.gz
. Od teď by neměl být mezi oběma
zavaděči žádný rozdíl.
Předpokládejme, že jste si připravili vše nezbytné z 3.6.2 – „Výběr zaváděcího zařízení“ a 4.4 – „Příprava souborů pro zavedení z USB zařízení“. Nyní
jednoduše zapojte klíčenku do volného USB portu a restartujte
počítač. Systém by měl nastartovat a měl by zobrazit úvodní obrazovku
s výzvou boot:
, kde můžete zadat volitelné parametry,
nebo prostě zmáčknout Enter.
Předpokládáme, že jste si již potřebné obrazy stáhli a podle 4.3 – „Zápis obrazů disků na diskety“ vytvořili příslušné diskety.
Zavedení z diskety je jednoduché. Zasuňte disketu do první disketové jednotky a normálně systém vypněte a znovu zapněte.
Instalace z mechaniky LS-120 (ATAPI verze) je podporovaná, ovšem
musíte jádru zadat umístění virtuální
disketové mechaniky. Docílíte toho zaváděcím parametrem
root=, kterému zadáte zařízení, na které
ovladač ide-floppy připojí mechaniku LS-120. Například pokud ji
máte připojenou jako první IDE zařízení na druhém kabelu, zadáte
install root=/dev/hdc
.
Poznamenejme, že na některých stanicích kombinace kláves Control-Alt-Delete neprovede korektní reset počítače a je nutné použít „tvrdý restart“. Pokud instalujete z existujícího operačního systému (např. na stanici, kde je nainstalován DOS), pak nemáte na výběr. V ostatních případech použijte „tvrdý restart“ během zavádění.
Po stisknutí Enter se objeví hlášení
Loading...
následované
Uncompressing Linux...
a několika
stranami o hardwaru vašeho počítače. O této fázi zavádění pojednává
5.3.5 – „Význam hlášek při zavádění jádra“.
Po zavedení ze zaváděcí diskety je požadována kořenová
disketa. Vložte ji do mechaniky, zmáčkněte Enter a počkejte, až
se její obsah natáhne do paměti a automaticky se spustí program
debian-installer
.
Zavedení se sítě vyžaduje síťové připojení, funkční TFTP server a DHCP, RARP nebo BOOTP server.
Nastavení zavádení ze sítě je popsáno v 4.6 – „Příprava souborů pro zavedení ze sítě pomocí TFTP“.
Na architektuře i386 existuje několik možností zavedení z TFTP.
Novější síťové karty podporují zavádění metodou PXE, což je reimplementace TFTP od Intel™u. Zde by mělo stačit příslušně nastavit BIOS.
Projekt Etherboot nabízí kromě zaváděcích disket také paměti do síťových karet, které umí zavádět z TFTP.
Při zavádění instalačního programu se objeví grafická obrazovka s logem Debianu, pod kterým se nachází tzv. zaváděcí výzva (boot prompt):
Press F1 for help, or ENTER to boot:
Zde se můžete porozhlédnout po nápovědě, která se skrývá pod klávesami F1 až F10, nebo můžete stisknout Enter a zavést systém s výchozími hodnotami.
Pokud chcete zadat některé z parametrů, o kterých jste se dočetli
v nápovědě pod klávesami F3 až F8,
nezapomeňte na prvním místě zadat název jádra, které chcete zavést
(implicitní je install
). Celý řádek by tedy
vypadal třeba takto: install fb=false
.
Jestliže stisknete pouze Enter, je to stejné, jako kdyby jste
zadali install
bez dalších parametrů.
Instalujete-li systém přes zařízení pro vzdálenou správu, jež nabízí
textové rozhraní k VGA konzoli (např. Compaq „integrated Lights
Out“ (iLO), HP „Integrated Remote Assistant“
(IRA), ...), je možné že neuvidíte grafickou část obrazovky a někdy
dokonce ani zaváděcí výzvu. Můžete se pokusit naslepo stisknout
klávesu F1[5]
a přepnout se tak na (textovou) obrazovku s nápovědou. Zde by už mělo
fungovat echo, tj. znaky, které na klávesnici napíšete, by měly být
normálně vidět na řádku se zaváděcí výzvou. Chcete-li instalačnímu
systému zakázat použití grafického framebufferu ve zbytku instalace,
přidejte na řádek parametr fb=false
.
[5] Pro některá zařízení to znamená použít speciální sekvenci kláves, například IRA používá Ctrl-F, 1.